Bezpečí
Do sedačky, medvěde. Jinak se fakt nejede!

Do sedačky, medvěde. Jinak se fakt nejede!

https://www.bcare.cz/cz/pece-o-rodinu/pece-o-deti/cestovani/autosedacky/

V dnešní době jsou dětské autosedačky běžným a hlavně povinným vybavením všech rodinných automobilů. Dětské sedačky dnes bereme jako naprostou samozřejmost a jejich účel není nutné vysvětlovat, úplně první verze samostatných sedadel pro děti však měly s bezpečností jen pramálo společného.

Zatímco myšlenky na první automobil se objevily už koncem 18. století, bezpečnostní prvky se objevují až mnohem později. Dětské autosedačky se dokonce poprvé objevily až ve třicátých letech minulého století. Nesloužily však příliš pro ochranu bezpečí dětí, jako spíš pro pohodlí rodičů. Bezpečnost dětí v automobilech se v dřevních dobách motorismu řešila stejným způsobem, jako v případě dospělých cestujících. Vůbec nijak. První sedačky pro děti se nicméně objevily relativně brzy, podle dostupných zdrojů byly k mání už počátkem třicátých let minulého století.

První konstrukce, které bychom s přimhouřením jednoho oka nazvali autosedačkou, proto vznikaly jednak proto, aby malé děti nepotulovaly po interiéru, mělo to však i jinou výhodu. Sedačky se schválně navrhovaly tak, aby malý pasažér seděl výš a měl výhled ven, kde to bylo zajímavější, protože se okolí neustále měnilo a tím zaměstnávalo jeho pozornost.

Následujících třicet let na tomto stavu mnoho nezměnilo. Dětské sedačky, které se povětšinou zavěsily na opěradlo spolujezdce, dostaly akorát volant, funkční klakson či páčku pod volantem připomínající řazení, aby se mladý spolujezdec opět nenudil, tím ale invence jaksi končila.

O stavbu první skutečné autosedačky se nezávisle na sobě pokusili experti ve Velké Británii, v USA a ve Švédsku. A všechno to začalo v roce 1962. 

  • V Británii to byl Jean Ames, kdo navrhl a postavil dětskou sedačku otočenou proti směru jízdy a doplnil ji popruhy připomínající tak trochu kšandy. Pracoval s myšlenkou, že tato orientace zádržného systému ve směru zpomalování vozu je zkrátka bezpečnější.
  • Ve Spojených státech se stal v tom samém čase průkopníkem Leonard Rivkin z Denveru v Coloradu, šel na to ale trochu jinak. Jeho autosedačka využívající trubkový rám směřovala pro změnu dopředu, bylo možné ji montovat dopředu, dozadu a v některých autech i mezi sedadla.
  • Velmi brzy se do vývoje pustili i ve Švédsku. Tam si profesor Aldman všiml, že astronauti leží v návratovém modulu otočení proti směru přistání, aby se lépe vypořádali s akcelerací a silami působícími na jejich tělesnou konstrukci.

Nedlouho poté se přidaly také americké automobilky. Ford Motor Company vyrukovala v roce 1968 s plastovou sedačkou Tot-Guard, kterou na svém místě přidržoval bezpečnostní pás automobilu. V koncernu General Motors šli na to ještě specifičtějším způsobem. Představili Loveseat, sedačku pro batolata otočenou ve směru jízdy a druhý model pro kojence otočený naopak proti směru jízdy.

  • První laboratorní studie v USA prokázaly, že použitím dětské sedačky a celkově i zádržných systému pro děti, redukuje riziko vážného zranění nebo i úmrtí až o sedmdesát procent ve srovnání s malými pasažéry, kteří se po autě mohli pohybovat volně.
  • Stejné zkoušky mimo jiné prokázaly, že už obyčejné popruhy či jakékoli pásy pro děti zvyšují šanci na přežití o pětačtyřicet procent.

V nejnovějších autosedačkách jsou děti chráněny ze všech stran. Autosedačka se po mnoha desetiletích svého vývoje stala velmi propracovaným a vysoce specifickým výrobkem, který je konstruován „na tělo“ malému dítěti. Volba autosedačky by proto neměla být zaměřena na to, jak moc se vám bude líbit, nebo jak příjemná bude na dotek. Klíčové je jak dobře bude chránit naše dítě při možné nehodě.

  • Více než tři čtvrtiny evropských rodičů pořizují autosedačku ještě před narozením dítěte.
  • Každý pátý rodič přiznává, že nad výběrem strávil méně než hodinu času.
  • Téměř polovina rodičů v Evropě se při volbě autosedačky řídí podle značky, vzhledu a kompatibility s podvozkem kočárku. Bezpečnost a slučitelnost s autem stojí až za nimi.

Rozhodujícími údaji pro výběr nové autosedačky je hmotnost dítěte a přizpůsobení sedačky jeho velikosti. Sedačky se dělí do čtyř skupin (0 až III) podle hmotnosti dítěte. Při samotném umístění sedačky ve vozidle je důležité myslet na airbag. Chcete-li sedačku umístit na přední sedadlo, nesmí být na tomto místě airbag aktivní. Je totiž projektován pro dospělé osoby a pro dítě by mohl být smrtelně nebezpečný.

Povinnost používání dětské autosedačky platí v České republice od roku 2006. Musejí v nich být převáženy všechny děti menší než 150 cm, které zároveň váží méně než 36 kilogramů. Do roku 2006 platila tato povinnost jen na dálnicích a rychlostních silnicích.