Výživa
Zdraví patří bylinkám

Zdraví patří bylinkám

Mnozí z nás touží dostat se před létem zpátky do formy. A k tomu nám nejlépe pomůže právě se probouzející příroda. Využijte první jarní bylinky a napumpujte své tělo vitaminy a minerály! Jsou plné síly a zároveň dodají skvělou chuť vašim pokrmům. Dnes si připomeneme, na co jsme v průběhu zimy zapomněli. Totiž, že bazalka, pažitka, polníček, kopřiva a pampeliška jsou královny našich květináčů, zahrad a lékárniček.

Bazalka

Domovem je bazalka pravá nebo jinak také bazalka vonná (Ocimum basilicum) v přední části Indie. Odsud se začala šířit do světa již ve starověku. A brzy si získala nadšené obdivovatele. Dávní léčitelé v ní objevili pomocníka při potírání neduhů, a mnozí ji dokonce vysvětili na královnu všech bylin se zázračnou mocí. V Egyptě ji dávali do hrobek faraonům, vonné oleje z bazalky byly posvátným mazáním. A také Římané jí přisoudili další zajímavý přívlastek. Učinili z bazalky kouzelnici lásky. 

Bazalka pravá se často označuje jako univerzální bylinka, jelikož zdravotních potíží, na které pomáhá, se rozlišuje celá řada. Můžete ji vyzkoušet například při bolestech a křečích, pro zlepšení trávení a na nadýmání. Bazalka pravá podporuje vylučování žaludečních šťáv a chuť k jídlu. Dále pomůže při nespavosti, migrénách nebo závratích. Má totiž uklidňující účinky a látky v ní obsažené vám pomohou navodit dobrou náladu. I díky tomu se bazalka dříve označovala za afrodiziakum.

Rovněž vám pomůže vypořádat se s bakteriálními infekcemi, jelikož působí jako přírodní antibiotikum. Pokud ji budete pravidelně inhalovat, můžete dosáhnout snížení krevního tlaku, snáze vyléčit nachlazení nebo se zbavit únavy. Všem novopečeným maminkám ji doporučujeme užívat při problémech s kojením, kdy bazalka podporuje tvorbu mateřského mléka. Vhodná je také při různých hnisavých ránách a zánětech nebo pro dezinfekci ústní dutiny.

Šnytlík

Pažitka pravá (pažitka pobřežní, latinsky Allium schoenoprasum) je jistě jednou z nejznámějších kuchyňských bylinek vůbec. Znali ji už ve starověku a rovněž ve středověku patřila k nejčastěji pěstovaným bylinkám. Je pouze jedním z více než 700 druhů, které zahrnuje rod česnek (Allium) a je příbuzná s mnoha dalšími ostře kořenitými pradávnými rostlinami využívanými v kuchyni, jako jsou naše kuchyňská cibule, česnek, pórek a česnek medvědí.

Lidově šnytlík je oblíbenou naťovou zeleninou. Přirozeně se vyskytuje v Evropě včetně ČR, v Asii i v Severní Americe, na Sibiři i na Kamčatce, u kanadských jezer, kromě toho je na četných místech zplanělá z kultury. Pažitka je druh značně variabilní. Malá cibulka má přibližně 1 cm v průměru, řadíme jí z botanického hlediska do rodu česnek (Allium). Má vysoký obsah vitamínů a minerálů, zvláště B2, C, vápník a draslík.

Na organismus působí příznivě – povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení. Sušením ztrácí své aroma, lepší je pažitku skladovat v zamražené podobě. V kuchyni má široké použití. Bývá nejen kořením, ale využijeme ji i k dekoraci jídel na talíři. V průběhu vegetace se sklízí několikrát – seřezáváním natě, když listy dosáhnou délky 15 cm. Květy jsou oblíbeny u včelařů, jako nektarodárná i pylodárná rostlina.

Polníček

Správný botanický název polníčku (Valerianella locusta), je kozlíček polníček. Tato bylina patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae). Typické růžice polníčku jsou tvořeny až dvaceti malými světle až tmavě zelenými lístky. Jednotlivé lístky jsou tři až pět centimetrů dlouhé a v závislosti na odrůdě mohou být široké, dlouhé, špičaté nebo zaoblené.

Polníček neobsahuje, jako ostatně všechny druhy salátu, téměř žádnou energii – na 100 g polníčku tak připadá pouhých 14 kcal. Co se týká vitaminů je ale špičkou mezi saláty. Tmavě zelené lístky obsahují velké množství vitaminu C – na 100 g je to 35 mg vitaminu C. Stejně tak vitaminy E, B1, B2 a B6 byste v polníčku bez problému našli. Kromě toho dodává polníček tělu sekundární rostlinné látky a minerální látky – železo, hořčík, fosfor, kyselinu listovou a draslík.

Při pravidelné konzumaci přirozeně zvyšuje imunitu, podporuje látkovou výměnu a krvetvorbu, odstraňuje únavu a stres, tříbí mysl a zlepšuje náladu. Nejlepší je, že lístky kozlíčku polníčku můžeme jíst během zimních měsíců, kdy je čerstvých vitaminů a minerálů nedostatek. Díky vyváženému poměru minerálů (zvláště draslíku a hořčíku) je vhodný jako prevence srdečních onemocnění, zejména infarktu myokardu. Pro vysoký obsah kyseliny listové je doporučovaný těhotným ženám.

Kopřiva

Kopřivu dvoudomou najdeme prakticky kdekoliv. Je to tzv. rumištní druh, který roste zejména v blízkosti lidských obydlí. Na mnoha místech vytváří husté, jednolité porosty. Na horách zarůstá louky v okolí chat a horských usedlostí. Tato statná, vytrvalá rostlina je celá pokrytá žahavými chlupy. Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií – histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.

Kopřiva dvoudomá má čistící, detoxikační, stahující, posilující a antirevmatické účinky, snižuje krevní tlak, používá se u dny a aterosklerózy. Kopřiva je antiseptická, působí antivirově, proti kašli, je vhodná pro diabetiky, jelikož snižuje hladinu krevního cukru  a působí příznivě na slinivku břišní.

Dále se užívá na žaludek a játra, podporuje trávení, vylučování žluči a vyprazdňování střev. Kopřiva se podává u chudokrevnosti na podporu krvetvorby, čistí krev, pomáhá také při vnitřním krvácení. Užívá se při chřipce, léčí močové a dýchací orgány. Zvláště na jaře pomáhá kopřiva oživit metabolismus. V neposlední řadě zlepšuje stav kloubů a šlach.

Pampeliška

Pampeliška neboli také smetánka lékařská roste naprosto všude. Snad nejméně jí fandí zahradníci, kteří ji považují téměř až za invazivní plevel. Ale to je škoda. V dřívějších dobách byla cennou zeleninou, která nechyběla na talíři snad v žádné domácnosti.

Obrovskou výhodou rostliny je to, že můžeme zužitkovat každou její část: kořeny na chutnou kávu, listy do nejrůznějších pokrmů a květy jako základní surovinu pro víno, limonádu či sirup. Anebo do salátů a polévek. Receptů pro pampelišku existuje nespočet, tak si ji každý den můžeme dát hned na několik způsobů. Ale vždy zdravě.

Dá se říci, že pampeliška v sobě ukrývá hotovou chemickou laboratoř. Najdeme v ní řadu vitamínů – zejména pak A, B2, C a D. Nechybí ani minerální látky a stopové prvky (sodík, draslík, mangan, křemík, síra či fosfor) a spousta dalších cenných látek, jako jsou hořčiny (taraxin, taraxasterin a laktupikrin), třísloviny, fruktóza, fytosteroly, sliz, aminokyseliny či inulin.

Právě pro obsah inulinu se doporučuje používat čaj při cukrovce a čerstvé listy ve formě salátu při chorobách látkové výměny. Je rozhodně také dobré vědět, že obsah mnohých obsažených látek je kolísavý v závislosti na ročním období. Například inulinu je v rostlině nejvíc na podzim. A taraxin zase nabírá na síle přes léto – zejména přes letní prázdniny, v červenci a srpnu.

Zdroje: CestaŽelvy.cz, Vitalia.cz