Vztahy
Život s narcisem po květinách nevoní

Život s narcisem po květinách nevoní

Podle Americké psychiatrické asociace narcistická porucha osobnosti postihuje jedno procento populace, z toho ze 75 procent muže. Jednoslovně se narcismus definuje jako sebeláska. To je však opravdu velmi omezená definice. S narcisem by chtěl žít zpočátku téměř každý, brzy však zjistíte, že útěk co nejdál od něj je tím nejlepším řešením. Co je vlastně zač, ten bájný Narcis?

Narcistická porucha osobnosti je onemocnění, které se projevuje přehnaným sebevědomím, přesvědčením o vlastní důležitosti i neschopností snášet kritiku. Ačkoli se tito lidé mohou zdát pouze jako zlí či arogantní, ve skutečnosti trpí složitými duševními obtížemi, které mívají kořeny v traumatických zážitcích z dětství. Problém je, že si pacienti svůj problém zpravidla neuvědomují a část z nich se k léčbě uchýlí až na popud blízkých. První koncept narcismu představil v roce 1914 Sigmund Freud, který předpokládal, že všichni se rodíme do stavu tzv. primárního narcismu. Freud považoval narcismus za patologický až v dospělosti.

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje v běžné řeči člověka s přehnaným obdivem k sobě samému, často s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. V patologickém kontextu se jedná o narcistickou poruchu osobnosti (anglicky narcissistic personality disorder – NPD), tedy jev, kterým se zabývá jak klinická psychologie, tak psychiatrie. Narcismus se dá léčit psychoterapií, v krajních případech je někdy nutná dokonce i hospitalizace postiženého.

Lidé trpící narcismem anebo lidé s narcistickými sklony si zvláštnost svého chování často neuvědomují, vnímají je jako „sobě vlastní“ zvnitřněné představy o sobě, které ovšem neodpovídají jejich opravdovému vrozenému vnitřnímu já.

Sebevědomí, sebeúcta a sebeprosazení.

Pro pacienty s narcistickou poruchou osobnosti jsou typické zejména tři vlastnosti. Na tom by nebylo vůbec nic patologického, pokud by se u nich ovšem nevyskytovaly v extrémní podobě. Člověk trpící narcistickou poruchou má totiž nepřiměřený pocit vlastní sebedůležitosti, výjimečnosti a nadřazenosti nad druhými, což ho velice často přivádí do konfliktu nejen v osobním, ale také v pracovním životě.

Četnost výskytu narcistické poruchy osobnosti se v závislosti na různých zdrojích liší. Ve všech případech však odborníci hovoří o „pouhých“ jednotkách procent případů ve světové populaci, přičemž narcismus u žen bývá méně častý než u mužů. Takzvané narcisty však bývá zpravidla těžké diagnostikovat, sami totiž pomoc odborníka obvykle nevyhledávají, protože svou poruchu považují za zcela normální rys osobnosti. Reálný výskyt nemocných tak může být i výrazně vyšší.

Narcismus vzniká v dětství

Narcistická porucha osobnosti se řadí mezi tzv. rané vývojové poruchy osobnosti, tedy k těm, které vznikají v útlém dětství. Příčina vzniku poruchy není dodnes zcela známa. Předpokládá se, že příčina vzniku problému je v rodině. Její vznik je přisuzován hlavně dvěma životním okolnostem:

Handsome narcissistic suit proud young man looking himself in the mirror
  • Dítě bylo buď přehnaně středem pozornosti,

Pokud je dítě neustále středem přehnané pozornosti a je chváleno a přechvalováno, jedinec si v sobě vytvoří nadřazenost nad ostatními a vytvoří si v sobě jakousi iluzi, že je nejlepší a nejhodnější. Děti svým rodičům věří, když jim říkají, že jsou nejlepší a nejhodnější. Takové dítě pak předpokládá, že ho takového bude brát i kolektiv a lidé v jeho okolí. Takoví jedinci pak na sebemenší chybu nebo kritiku reagují hystericky, vidí v ní osobní motivy a spiknutí. Problém je v tom, že děti pak obtížně navazují kontakty a vztahy a v tom horším případě to nepovažují ani za potřebné.

  • anebo se dítěti pozornosti, lásky a citů absolutně nedostávalo.

Narcismus se paradoxně může vyvinout i tím, že je jedinec v dětství deptán, ponižován a dostává se mu málo lásky a pozornosti. Dítě si pak vytvoří jakýsi svůj vlastní svět, svou nutnou ulitu, ve které se považuje za dokonalého, a všichni kolem něj mu chtějí jen ublížit. Bezohlednost a představa, že si jedinec vystačí sám, jsou typickými znaky pro takto nemocné lidi. Jedinec si vytvoří obranu proti světu a nedokáže si připustit, že ho může mít někdo rád nebo milovat. Nemusí přitom jít vůbec o zanedbání péče rodiči, ale jen o nenaplnění představ dítěte o podobě péče.

Tlustokožec a tenkokožec

Existují dva polární typy narcistické poruchy osobnosti: Netečný typ (tlustokožec) a typ Ostražitý, takzvaný tenkokožec.

  • Netečný typ. Není si vědom reakcí druhých. Je arogantní a agresivní. Je zaujat sám sebou. Potřebuje být středem pozornosti. Má „vysílač“, nikoliv však „přijímač.“ Je zcela odolný vůči zranění od ostatních.
  • Ostražitý typ. Je vysoce senzitivní vůči reakcím druhých. Je inhibován, stydlivý a často nenápadný. Věnuje více pozornosti okolí než sobě. Vyhýbá se pozornosti druhých. Pozorně naslouchá a hledá náznaky kritiky a opovržení od druhých. Snadno zranitelný, náchylný k pocitům studu a ponížení. 

Rozeznáte narcistu?

Právník a terapeut Bill Eddy nabízí tři kroky k rozeznání člověka s narcistickou poruchou osobnosti. Jde o slova narcisty, jeho emocionální projevy a chování, o naše vlastní chování a emoce v přítomnosti narcisty. U všech tří kroků platí jednoduché pravidlo: dávejte si pozor hlavně na to, co by 90 % lidí nikdy neřeklo, neudělalo a necítilo.

  1. Slova narcisty

Sledujte vyhroceně pozitivní nebo naopak negativní slova, která dotyčný řekne o vás nebo o ostatních. Může jít například o věty typu: „Jsi středem mého života! Nikdy jsem se nesetkal s někým tak úžasným, jako jsi ty! Jsi o tolik lepší než ostatní!“ Nebo naopak: „Všichni, kteří odmítli můj skvělý nápad, jsou prostě hloupí! Však já jim ještě ukážu, nakonec je propustí a já budu povýšen!“ Všimněte si právě v takové situaci onoho vzrušení z nadřazenosti a absence empatie. Jakmile narcistovi povíte o své vlastní špatné zkušenosti, jeho reakce bude vždy hnaná touhou přebít vaši zkušenost jeho vlastní, samozřejmě takovou, která bude nejlépe ještě horší než ta vaše.

  • Podezřelé emoce

V okolí narcisty se můžete cítit neobyčejně dobře. Dejte si ale pozor. Lidé, kteří intenzivně lichotí, často nejsou takoví, jací se zdají být. Samozřejmě, může to být opravdu jedinečná osoba, jakou jste ještě nikdy nepoznali, může jít ale také o skrytého narcistu.

Druhou emocí, kterou narcista umí ve svém okolí neobyčejně dobře vyvolat, je naopak pocit, že jste hloupí a absolutně neschopní. Pokud ale negativní úvahy o sobě spojujete pouze s jedním člověkem („Co si o mně asi tak myslí? Nejspíš, že jsem absolutně hloupý a svou práci nedělám dobře.“), zbystřete. Narcista s vámi jenom hraje svoji zkaženou hru.

  • Důležité jsou činy

Všímejte si raději toho, co dotyčný narcista skutečně udělá, než toho, o čem pouze povídá. Narcisté se dokážou ze svého špatného chování totiž bravurně vymluvit kouzelnými slovy.

Nebezpečné osobnosti

Joe Navarro ve své knize Nebezpečné osobnosti rozeznává dokonce 5 základních vlastností, podle kterých narcise rozeznáte.

  • Egocentrismus

Na schůzky chodí zásadně pozdě, nechává ostatní čekat, nutí je, aby se kvůli němu obětovali, popisuje narcistu Joe Navarro ve své knize Nebezpečné osobnosti. Podle něj vám narcista bez váhání dá najevo, že je v místnosti nejchytřejší. Někteří se bezostyšně ohánějí známými jmény, protože je pro ně důležité za všech okolností vypadat dobře. Prezentují se jako úspěšní, i když ve skutečnosti třeba ničeho významného nedosáhli. Myslí si, že mohou beztrestně ponižovat a obviňovat ostatní.

  • Sebe přeceňuje, ostatní znevažuje

Protože sebe lidé s narcistickou poruchou považují za výjimečné a jedinečné, všechny ostatní vnímají jako bezvýznamné a méněcenné.

  • Místo empatie čekejte aroganci a vysoké nároky

Člověk, který se považuje za nadřazeného ostatním, má omezenou schopnost empatie. Potřeby, nemoci, pocity i chyby jiných lidí vnímá jako slabiny, což ho utvrdí ve vlastní nadřazenosti a ospravedlní si tak ponižování druhých. Čím častěji hovoříte s narcistou, tím intenzivněji si uvědomujete, že jim na vás nezáleží. Ve skutečnosti jim jde o to, abyste jim věnovali pozornost a naplňovali jejich potřeby a touhy nebo se podřídili jejich rozkazům.

  • Využívá zkratky, ohýbá pravidla, porušuje hranice

Narcista si nepřipouští, že by v něčem pochybil. Na vše má totiž nárok. A když někdo poukazuje na jeho nevhodné chování, rozzuří ho to. Za své činy se v zásadě neomlouvá, pokud by něco takového nebylo míněno účelově. Jeho pocit vlastní důležitosti je bezbřehý, nepřiměřeně tlačí na ostatní, rozdává rozkazy, řídí, manipuluje, využívá ostatní.

  • Potřebuje ovládat

Narcisté často vyhledávají pracovní pozice, v nichž mohou ovládat druhé, proto se s nimi častěji setkáváme mezi právníky, ve zdravotnictví a politice, píše Joe Navarro. Chtějí mít absolutně všechno pod kontrolou. Ve vztahu zpočátku často působí jako velmi štědří, když však „uloví kořist“,  postupně důvěřivého partnera natolik ovládnou, že ten nakonec neví nic o hospodaření rodiny, nemá přístup k penězům a s jeho závislostí klesá i jeho sebevědomí.

Jak z toho ven

Problém je snadněji řešitelný v případě, že odhalíme narcistu v okruhu známých, v zaměstnání nebo třeba i v širší rodině, kde si můžeme s klidem říct, že se s takovým člověkem nechceme stýkat, případně si jeho poznámky nebudeme připouštět. Je dobré k narcistovi přistupovat jako k člověku do jisté míry nemocnému, který za své chování sice nemůže, na druhou stranu se jím ale nesmíme nechat omezovat nebo dokonce poškozovat.

Větší problém nastane ve chvíli, kdy se narcista vyklube například z našeho životního partnera. I v takovém případě radí odborníci (pokud je to ještě možné) zvážit raději rozchod, a to dřív, než by nás takový toxický vztah třeba i nenávratně poznamenal. A když už to jinak nejde, než s narcistou zůstat? Pak je nutné neustále pamatovat na to, že si jeho připomínky, stížnosti a přehnané reakce nesmíme pouštět k tělu a je nutné dát mu jasně najevo, že to zkrátka účel neplní.

Každopádně základním a prvním krokem ke zvládnutí situace a rozhodnutí, co dál, je narcisovo odhalení. Známek, které kolem sebe takový člověk šíří, bývá víc než dost. Jen je třeba být vnímavý a neomlouvat je nebo se dokonce nenechat vmanipulovat do myšlenky, že za všechno může právě ten druhý a narcista je jen pouhou obětí. Jakmile si toto uvědomíme, jsme na dobré cestě z tohoto problému ven.

Zdroje: Joe Navarro – Nebezpečné osobnosti, PsychologyToday.com, ČtiDoma.cz, Československá Psychologie, Jup – Idnes.cz, Víra.cz, M. Scott Peck – Lidé lží, H. P. Rohr – Narcismus, vnitřní žalář, Wikipedie.cz, PsychiatrieProPraxi.cz, Rehabilitace.info, Markéta Pánková – Flowee.cz, Rehabilitace.cz, Zdraví.Euro.cz, WikiHow.cz